Historie ginu: z lékárny až do nejoblíbenějších koktejlů
Historie ginu: z lékárny až do nejoblíbenějších koktejlů
Červen patří ginu. Každou druhou sobotu v tomto měsíci se již tradičně slaví World Gin Day, letos tak svátek jalovcového destilátu připadá na 10. června. Od původní myšlenky až k dnešnímu speciálnímu dni uběhla téměř čtyři století, během kterých gin zažíval svá zlatá období i přísné zákazy.
Ač mnozí připisují výrobu prvního ginu lékárníkovi Franciscu Sylviovi, který žil v polovině 17. století, pro poznání jeho původu musíme jít mnohem hlouběji do historie. Předchůdci ginu se objevovali na Apeninském poloostrově už v 11. století. První doložené písemné zmínky o pálence z jalovce pak spadají do 13. století. Z tohoto období pochází také encyklopedie Der Naturen Bloeme (Květina přírody), jejímž autorem je Jacob van Maerlant. V jedné z kapitol se mimo jiné věnuje destilaci a v souvislosti s ní zmiňuje i jalovec. Aromatická bylina dála sehrála důležitou roli během morové epidemie, kdy se jalovcem vykuřovaly zamořené prostory. Za přímého předchůdce ginu je považován holandský jenever. První tištěný recept pochází z Antverp z poloviny 16. století. Za skutečný rozmach ginu se ale zasadili až Angličané.
Na zdraví a na vítězství
Jak to už v historii oblíbených nápojů bývá, gin (i jenever) se mezi lid zpočátku rozšiřoval skrze apotéky, neboť destilát měl pozitivní účinek na trávení či léčbu žlučových kamenů. Holandští vojáci a námořníci nápoj užívali pro změnu před bitvami, čímž si dodávali pověstnou „holandskou kuráž“. Angličané, kteří během Třicetileté války bojovali na straně Nizozemska, usoudili, že dát si před bojem trochu tohoto životabudiče není vůbec špatný nápad. Nápoj si následně dovezli do své domoviny a tam gin postupně započal svůj zlatý věk.
V Anglii vypuklo doslova ginové šílenství, které umocňovalo jednak vysoké clo na importované destiláty (například francouzskou brandy) a jednak možnost produkovat vlastní gin bez jakékoli licence. Navíc bylo roku 1694 vysoce zdaněno pivo (Tonnage Act). Gin měl díky tomu volnou cestu do hrdel všech Angličanů. A ti toho značně využívali.
Když se do alkoholového opojení dostala celá země, odpovídalo tomu i její fungování. Za pár desítek let se situace stala neudržitelnou, a proto vstoupily v platnost první omezení. Roku 1736 se zvýšily daně na gin, což vedlo k protestům a výtržnostem v ulicích. Od omezení se proto opět upustilo. Ginový zákon z roku 1751, který povoloval výrobu ginu pouze s příslušnou licencí, už byl o poznání úspěšnější. Pochybné domácí palírny musely ukončit svoji činnost a začaly vznikat kvalitnější destilérie. V té době ještě převažoval typ Old Tom Gin, který s rozvojem technologií v 19. století postupně nahrazoval London Dry Gin.
Gin, jak ho známe dnes
Díky rozmachu britského impéria, které se ve 20. století stalo největší říší v historii lidstva, se gin dostal do celého světa. A opět tomu napomohly zdravotnické důvody. V tropických oblastech se totiž proti malárii používal chinin, který byl jedinou známou účinnou látkou na tuto nemoc. Ten se rozpouštěl v sycené vodě. Chuť ale rozhodně nepatřila mezi silné stránky tehdejšího toniku, a tak se pro zředění používal právě gin. Vznikl tak předchůdce jedné z nejrozšířenějších kombinací – Gin & Tonic.
I dnes je gin jedním ze základních kamenů každého baru. Podle dat webu Statista.com lidé v roce 2023 nakoupí gin za téměř 15 miliard dolarů (tedy 330 miliard korun). Žebříčku 50 nejprodávaněhších koktejlů už druhým rokem vládne Negroni. Gin tak ušel obrovský kus cesty. Od prvních nizozemských pokusů přes divoké anglické pijatiky a rozvoj prvních značek až do současné podoby, kdy si bez něj neumíme svět drinků představit. A podle odhadů spotřeby má před sebou velkou budoucnost.
Fotogalerie
