Gin & Tonic – nerozlučný pár
Gin & Tonic – nerozlučný pár
Abychom plně rozkryli původ všeobecně oblíbené kombinace ginu s tonikem, musíme se vrátit do doby incké říše. V lidovém léčitelství Inků byla kůra chinovníku známá jako lék na horečku i zimnici. Díky jezuitským misionářům se znalost tohoto léku dostala i do Evropy. Vhod to přišlo zejména britským vojákům, kteří sloužili v kolonizované Indii. Jejich strach z malárie byl silnější než hořká pachuť chininu. Aby ji přeci jen zmírnili, začali chinin míchat s limetkovou šťávou a v Británii všudypřítomným ginem. Za gin s tonikem tak Evropané vděčí svým obavám z malárie.
Historie ginu
Za kolébku ginu je považována Anglie, ale ještě předtím se musíme zastavit v Nizozemsku. Zdejší obilná pálenka se aromatizovala jalovcem, čímž vznikl genever, přímý předchůdce ginu. Rozšíření do Anglie napomohla Třicetiletá válka v 17. století. Část obyvatel emigrovala z Holandska právě do Anglie. A s sebou přivezla znalost výroby geneveru.
V 17. a 18. století propukla v Anglii ginová mánie, kterou odstartovaly dva zákony Viléma Oranžského. První osvobozoval tuzemskou destilaci
od daní a licencí. Pálit mohl každý, stačilo destilaci jen oznámit příslušnému úřadu deset dní dopředu. Druhý naopak uvalil vyšší daň na výrobu piva. Tím se vyrovnala cena piva a destilátů, kterým lidé začali dávat přednost. Zakrátko pili gin všichni – šlechta i
spodina.
Situace se stala neudržitelnou. Z té doby se zachovalo mnoho tragických příběhů, například o ženě, která zavraždila své dítě a prodala jeho šatičky, aby měla na gin. Ginovému šílenství (Gin Craze, jak se toto období nazývá) bylo třeba učinit přítrž. Pomoct měly zákony regulující výrobu a spotřebu ginu. A skutečně pomohly, i ginu samotnému. Zmizelo pálení na dvorcích za domy, kde se přísady míchaly ve vanách a do ginu se přidávalo, co komu zrovna přišlo pod ruku. Začaly vznikat první velké značky, které s vynálezem destilační kolony svou výrobu ještě zefektivnily. Konečně na trh přichází gin, jak ho známe dnes.
Historie toniku
Vznik sycených nápojů lze datovat do 18. století. Joseph Priestly roku 1767 objevil metodu, jak nasytit oxidem uhličitým vodu. Domníval se, že takto upravená voda může fungovat jako prevence proti nemocem. O tři roky později začal lékárník Thomas Henry prodávat sodovku široké veřejnosti, stále zatím jako lék.
Opravdový přelom nastal v souvislosti s Jacobem Schweppem. Ten vyvinul proces výroby sycené vody zhruba ve stejné době, na rozdíl od kolegů však viděl komerční potenciál produktu. V roce 1783 založil Schweppe v Ženevě společnost prodávající sodovku. V roce 1792 pak přemístil obchod do Londýna. Jeho nápoje rychle získaly na popularitě.
Lékárníci se však nenechali zahanbit a rozhodli se sycenou vodu vylepšit o různé bylinky a koření. Ochucením se snažili svůj produkt nejen vylepšit, ale také odlišit od konkurence. S ohledem na antimalarické účinky chininu není žádným překvapením, že se stal jedním z prvních dochucovadel sody. Tonik byl na světě.
Nápoje nicméně rychle překonaly svůj původ v lékařském světě a staly se široce konzumovaným nápojem. Ve druhé polovině 19. století pak začaly vznikat limonády, které se přibližují podobě, v jaké je známe dnes. Do výroby se také zapojili Američané a vznikla nejslavnější limonáda všech dob – Coca-Cola. Ale to už je jiný příběh…
Gintonikové zásnuby
Jak došlo ke spojení ginu s tonikem, jsme prozradili v samotném úvodu. Winston Churchill k tomu jednou poznamenal: „Gin s tonikem zachránil více životů Angličanů než všichni britští lékaři.“ Je třeba však doplnit, že tehdejší toniky v sobě měly daleko více chininu než dnes. Museli byste vypít 67 litrů ginu s tonikem, abyste do sebe dostali dostatečnou dávku chininu zabraňující malárii. Žádný div, že se vojákům tehdy nechtěl pít chinin samotný, rozmíchaný jen ve vodě.
Stejně tak je potřeba si uvědomit, že i gin chutnal tenkrát jinak. Před příchodem London Dry stylu převládal tzv. Old Tom Gin,
nasládlý a silně aromatický destilát. Gin se doslazoval, aby zakryl hrubou chuť destilátu. Tedy nejen široká obliba ginu mezi Brity, ale také jeho sladkost z něj dělala perfektní doplněk k hořké chininové vodě. A limetka? Citrusy se konzumovaly coby prevence proti
kurdějím. Je tedy jen logické, že se britští vojáci rozhodli konzumovat své „léky“ najednou.
Ve své době měla tedy konzumace koktejlu Gin & Tonic své opodstatnění. Čím to, že si svou popularitu udržel do dnešních dní? Právě díky své jednoduchosti a dokonale vyvážené chuti, v níž se snoubí chuť ginu s lehce nahořklým tonikem a kyselostí limetky.
Jak si připravit doma perfektní Gin & Tonic a jakým chybám se vyvarovat? Přečtěte si náš článek na toto téma. A pokud vám jednoduše stačí receptura, tak doporučujeme vyzkoušet Bobby’s Gin & Tonic.
Fotogalerie
