Lars Renbjer, námořník s vlastním navy rumem

4.5.2022

Lars Renbjer, námořník s vlastním navy rumem

Lars Renbjer se narodil se ve Švédsku a s výjimkou studia v zahraničí zde strávil celý život. Jeho kariéra byla zdánlivě předurčená už odmala, ale cestou k nápojovému průmyslu ještě odbočil a stal se součástí švédského královského námořnictva. Láska k lodím a nápojům se pak jednoho dne spojila ve vlastní značku námořnického rumu Gunroom.

Kdy se projevila tvoje láska k nápojům?
Už jako dítě jsem se zajímal o různé chutě. Vzpomínám si, jak rád jsem vyráběl vlastní „drinky“ založené na troše všeho možného, které jsem o svátcích s chutí servíroval zbytku rodiny. Vzpomínám si také, že mi odmalička připadaly velmi zajímavé staré etikety láhví. Dokonce natolik, že jsem jednou napsal do nápojářské firmy a stěžoval si, když změnili design a obal mého oblíbeného džusu.

Takhle přímočará tvá pozdější kariéra však nebyla. Co jsi dělal před výrobou vlastního rumu?
Během puberty mě fascinovalo vše, co souviselo s loděmi. To mě nakonec přivedlo ke službě ve švédském královském námořnictvu. Na toto období svého života vzpomínám rád, protože s posádkou na palubě lodi se úzce spřátelíte a společně musíte být schopni řešit nejrůznější problémy – malé i velké. Ale ještě před nástupem k námořnictvu jsem několik měsíců pracoval v restauraci a baru. A myslím, že právě tady začal můj zájem o lihoviny opravdu růst.

A dál?
Po odchodu z námořnictva jsme s kamarádem založili v roce 2004 společnost, jejímž cílem bylo dovážet do Švédska kvalitní lihoviny. Prvním produktem, který jsme uvedli na trh, byla brazilská cachaça. Postupem času jsme portfolio rozšiřovali a také zjistili, že barmani touží po nových a zajímavých produktech.

Jelikož jsem sloužil u námořnictva, vnímal jsem, že v té době chybí ve Švédsku dobrý námořnický rum a gin. A tak mě napadlo, že bych je mohl vyrábět já sám. Poté, co jsme v roce 2008 uvedli na trh jednu z prvních organicky vyráběných vodek v Evropě, jsem cítil, že je ten správný čas přijít s vlastní značkou námořnických destilátů. V říjnu 2014 jsme stáčeli prvních 120 láhví Gunroom Navy Rumu a Navy Ginu.

Ve tvém podání to zní velice jednoduše. Chtěl jsem rum, mám rum. Musel jsi vůbec překonat nějaké překážky?
Rozhodně, už samotné uvedení značky na trh bylo obrovskou výzvou. Ale je pravda, že jsme si to trochu zjednodušili. Nikdo z nás není mistr destilatér, proto jsme se zaměřili na blending a stáčení již hotových rumů. Tím jsme eliminovali řadu možných překážek, ačkoli i samotný blending je občas náročný. Nicméně to neznamená, že šlo všechno hladce a že celou dobu vál příznivý vítr.

Hned první komerční stáčení Gunroomu se potýkalo s problémy. Při výrobě malé zkušební šarže jsme vytvořili vlastní vosk, kterým jsme láhve zapečetili. Tento vosk byl dostatečně tvrdý, aby utěsnil korek, ale zároveň trochu měkký, aby se do láhve dalo snadno dostat a otevřít ji. Jenže když přišlo na řadu stáčení celé šarže, něco se pokazilo. Jakmile dorazily první láhve k našim distributorům, přišla vlna stížností, že je vosk příliš tvrdý a láhve se nedají otevřít.

Museli jsme to rychle vyřešit, proto jsem oslovil skotského dodavatele, který vyrábí pečetní vosk pro Bank of England. Věřil jsem, že on dokáže udělat ten správný vosk. Pak jsme sestavili tým, který téměř celý týden cestoval po Evropě a postižené láhve převoskovával. Tvrdý vosk se musel odmastit a nahradit novým. Naštěstí to zafungovalo a navíc se nám podařilo katastrofu změnit v něco pozitivního, protože naši distributoři si uvědomili, že jsme připraveni případné problémy napravit.

Co znamená Gunroom?
Název odkazuje na jednu z místností na námořní lodi. Jde o kombinaci jídelny a obývacího pokoje pro důstojníky. Původně byl však gunroom prostorem, kde se pod zámkem uchovával střelný prach a lihoviny, aby se zabránilo riziku výbuchu. Z toho důvodu mi přišel Gunroom jako vhodné jméno pro rum.

Jak se podle tebe bude dál vyvíjet rumová kategorie?
Věřím, že nás do budoucna čeká v segmentu rumů velký vzrušující vývoj. Jedním z trendů, které vidím, je terroir, kdy se výrobci snaží pěstovat vlastní cukrovou třtinu nebo získávat suroviny z místních zdrojů, aby mohli vše od trávy až po sklo propojit se svou zeměpisnou polohou. Tímto směrem se již vydali například Foursquare či Saint Lucia Distilleries a věřím, že další budou následovat. To by v budoucnu mohlo vést i k většímu důrazu na to, jaký druh cukrové třtiny je pro konkrétní rum použit, trochu podobně jako ve světě piva, kde na některých pivech na etiketě najdete, jaká odrůda chmele je použita.

Dalším trendem je zvyšující se výroba rumu v tradičně neprodukujících zemích. Přibývá malých mikropalíren v Evropě, které dováží melasu a destilují vlastní rum pro místní trh. V neposlední řadě si myslím, že po nedávných změnách v zákoně EU o lihovinách a rumu, kdy je nyní u rumu povoleno doslazování do 20 gramů na litr, bude přikládán větší význam různým zeměpisným označením. Nedávné debaty o ochraně klasických míst původu, jako je Barbados a Jamajka, ukazují, že některé země produkující rum vidí riziko v znehodnocení svých názvů jako míst původu.

Ale hlavně o budoucím vývoji celé kategorie rozhodnou sami spotřebitelé, kteří věnují svůj čas tomu, aby se o rumu dozvěděli více a chtějí po producentech jasné odpovědi na to, co je v láhvi.

Jaké jsou tvé plány do budoucna?
Chystám se vydat další sérii jednodruhových rumů z různých palíren a také aktualizovat řadu Gunroom s možným novým výrazem na základě historických dokumentů, na které jsem narazil během nedávného výzkumu.

Můj zájem o historii rumu neustále roste a v současnosti také píšu knihu o rumu a spolupořádám podcast Romradion (Rumové rádio). Když se ohlédnu zpět, byla to zatím fantastická cesta a jsem přesvědčený, že mě čeká ještě plno dobrodružství.

Autor: Samer Selbak & Soňa Hanušová