Jedna soutěž, dvě letenky a spousta mezcalu. Výherci Cesty za agáve poznali Mexiko skrze jeho nejznámější destiláty

včera

Jedna soutěž, dvě letenky a spousta mezcalu. Výherci Cesty za agáve poznali Mexiko skrze jeho nejznámější destiláty

Ikonický destilát z agáve má 24. července svátek – a my slavíme s ním! U příležitosti mezinárodního dne tequily si připomínáme vítěznou cestu do Mexika, kterou si dvojice českých barmanů vybojovala jako hlavní cenu v soutěži Cesta za agáve.

Zadání bylo na první pohled jednoduché: kdo namíchá nejlepší koktejl na bázi destilátů z agáve z portfolia True Believers? Ve skutečnosti šlo ale v prvním ročníku soutěže Cesta za agáve o víc. Hodnotilo se hned podle tří kritérií – nejen chuť samotného koktejlu, ale také jeho prezentace na sociálních sítích a prodeje během soutěžního období. Ovšem vítěz se po veškerém úsilí mohl těšit na skutečně velkolepou odměnu, která ho měla zavést přímo do kolébky destilátů z agáve – Jalisca, Oaxacy a dalších mexických regionů, které hrají klíčovou roli ve vzniku našich značek jako Arquitecto, La Travesía či Los Arcos Blanco.

Z celkem čtrnácti zúčastněných si tuto výjimečnou příležitost nakonec vybojovali dva čeští barmani: Tomáš Gec z karlovarského Becher‘s Baru s koktejlem Mexican Design a Veronika Vybíralíková z pražského L‘Fleur Baru s drinkem Cristaliño. Konkurence byla veliká a rozhodnout jen podle chuti nebylo vůbec snadné. Právě Tomáš a Veronika však vynikli i díky své promyšlené prezentaci a kvalitní propagaci.

Aktuální vítězové svou výhru absolvovali v červnu a cestu za agáve si užili plnými doušky. Už teď se těšíme, až oznámíme další ročník, proto nás bedlivě sledujte a nenechte si tuto příležitost ujít. Nyní se však pojďme podívat, jak si Tomáš s Veronikou výlet do Mexika užili.

Rodinná palírna s respektem k tradici

Cesta odstartovala ve městě Guanajuato, odkud se skupina přesunula do San Luis Potosí – zde je přivítala slavnostní sedmichodová večeře s místním šéfkuchařem. Nedaleko města se navíc nachází destilerie Mezcal Villasuso, jejíž atmosféra oba barmany okamžitě vtáhla. „Bylo úžasné vidět, že mají stále v provozu destilační kotel z roku 1950. Sice produkují jen 30 litrů za hodinu, ale dělají vše s pečlivostí a láskou,“ uvádí Veronika.

„Přivítal nás zde Pedro Valdés se svou rodinou, která vyrábí řemeslný mezcal. Provedl nás celým procesem – od sklizně agáve až po degustaci toho, co jsou z této pozoruhodné rostliny schopni vytvořit. Po prohlídce jsem měl pocit, že se mi konečně ucelily všechny předchozí znalosti o mezcalu a tequile a rozumím jim v plných souvislostech. Z omylu mě však vyvedly následující dny,“ popisuje Tomáš.

Na ranči mistra tequily

Následující den cesta pokračovala do města Atotonilco El Alto, kde dvojici českých barmanů přivítala rodina Enriqueho Fonsecy. „Také zde se nám dostalo skutečně vřelého přijetí. Na Enriqueho ranči, kam zve hosty jen výjimečně, nás čekala hostina plná místních specialit a dechberoucí výhled na údolí pohoří Altos de Jalisco. To vše doprovázel poutavý výklad samotného Enriqueho, jednoho z průkopníků kategorie Extra Añejo tequily, o historii jeho rodiny, která se výrobě tequily věnuje už od konce 17. století,“ sdílí Tomáš.

Po obědě přišla na řadu prohlídka rančového skladu, kde se nachází více než 6000 sudů – převážně z po kalifornském červeném víně a po koňaku. Právě z těchto sudů míchá Enrique a jeho tým své limitované edice Extra Añejo a Family Reserve. Nechyběla přitom ani degustace speciálních tequil z Enriqueho sbírky.

V roli jimadorů

Po této mimořádně příjemné návštěvě následoval přesun do Guadalajary, odkud se následujícího rána odlétalo do oblasti Oaxaca. Právě tam dostali Tomáš a Veronika příležitost navštívit vybrané místní bary, které se pro rok 2025 umístily v žebříčku North America‘s 50 Best Bars.

Další den skupina zavítala do destilerie v Santa Catarina Minas, kde se vyrábí mezcal La Travesía. „Každý z nás si vyzkoušel nelehkou práci jimadora a nasekal si vlastní agáve. Kluci pak pomáhali i při vkládání piñas do pece vykopané v zemi, během procesu, který by se dal přirovnat k uzení. Celý ten postup byl neuvěřitelný zážitek sledovat,“ uvádí Veronika.

Ohniště se zároveň důkladně zakrývá, aby se agáve během následujících 72 hodin rovnoměrně a správně propekly. Odměnou za tuto náročnou práci byla další hostina – závěrečný večer patřil vynikající degustační večeři, při níž nechyběly místní mezcaly ani mexické víno.

Poznání, které zůstane

„Z téhle cesty si odvážím spoustu poznatků, ale tím nejdůležitějším je pro mě uvědomění, že tequila a mezcal jsou – navzdory naší evropské představě – nesmírně rozsáhlým tématem, které si zaslouží pozornost,“ uvádí Tomáš.

„Je to cesta, na kterou nikdy nezapomenu – a stoprocentně se do Mexika v blízké době vrátím. Dostala jsem skvělou příležitost vidět a více pochopit produkty, se kterými pracujeme, a naučit se i ochutnat něco nového. Třeba i destiláty, které se jednou dostanou do Česka. Bylo by nesmírně zajímavé přivézt je do Evropy, a pomoct tak rozšířit povědomí o ostatních agávových destilátech i samotné mexické kultuře,“ říká Veronika.

Autor: Soňa Hanušová