David Cordoba: Skutečné povědomí o značce znamená, že si vás lidé pamatují, i když zrovna nejste v místnosti

včera

David Cordoba: Skutečné povědomí o značce znamená, že si vás lidé pamatují, i když zrovna nejste v místnosti

David Cordoba, v barovém světě známý jako Mr. Daiquiri, prošel špičkovými světovými bary a jako globální ambasador značky Bacardi detailně poznal, jak funguje mezinárodní alkoholový průmysl. Nakonec se však rozhodl opustit korporátní zónu a založit vlastní společnost MRD Spirits. V otevřeném rozhovoru sdílí svůj pohled na to, jak se buduje úspěšná značka a proč je pohostinnost hlavně o péči a budování důvěry. Popisuje také drsnou realitu podnikání bez záchranné sítě, i to, jak si udržet zdravý balanc v odvětví, které nikdy nespí.

S barmanstvím jste začínal v době, kdy barová scéna vypadala úplně jinak než dnes. Když se ohlédnete zpět, co vás tehdy pohánělo vpřed? Byla to touha míchat drinky, nebo spíše fascinace lidmi a pohostinností?
Na začátku to byly hlavně drinky, ale nejen ty. Nejdřív jsem se zamiloval do samotného řemesla: led, sklo, balanc, touha udělat další drink ještě lepší než ten předchozí. Co mě ale v oboru pohostinství opravdu udrželo, byl kontakt s lidmi. Kreativita spojená nejen s tím, že něco smícháte ve sklenici, ale že někoho pohostíte. Když si před vás na bar sedne člověk, věnuje vám svůj čas a svým způsobem vám důvěřuje, že mu zpříjemníte večer. To je nesmírně silná věc.

Když jsem začínal, barový svět byl hodně odlišný. Méně kamer, méně sociálních sítí, méně hluku. Učil jsem se tak, že jsem koukal pod ruce ostatním, poslouchal, dělal chyby a odpracoval si všechny ty dlouhé hodiny. Takže ano, miluji míchání drinků. Pořád miluji Daiquiri, protože je upřímné – tady nic neschováte. Ale skutečný důvod, proč jsem v oboru zůstal, je ten, že bar dokáže spojovat lidi. V tom pro mě stále spočívá jeho kouzlo.

Zažil jste úspěch v top barech, ale pak přišel zásadní zlom, když se z vás stal globální ambasador Bacardi. Jak moc tato zkušenost změnila váš pohled na alkohol jako na byznys komoditu?
Před Bacardi jsem rozuměl baru, barmanovi, hostům a koktejlům. Rozuměl jsem emocionální stránce našeho odvětví. Ale když jsem nastoupil do Bacardi na globální úrovni, začal jsem chápat celou mašinerii: výrobu, distribuci, cenotvorbu, trhy, strategii, načasování, budování značky. Všechny ty věci, které nejsou od baru vždycky vidět. Díky tomu jsem začal mnohem víc respektovat tu byznysovou stránku, ale zároveň mě to přimělo k větší opatrnosti. Alkohol není jen krásný produkt s historií a kulturou. Je to také komodita, hra o marže, logistická hra a někdy velmi politický byznys.

Ambasadorská zkušenost mi poskytla mnohem širší nadhled. Láhev není úspěšná jen proto, že je její obsah dobrý. Potřebujete mít i správný příběh, správnou cenu, správné lidi, správný trh a správný moment. Takže ano, Bacardi můj pohled hodně změnilo. Ukázalo mi jiné měřítko celého průmyslu, ale také mi připomnělo, že když odstraníte tu emocionální část – barmana, hosta, rituál sdílení drinku, stane se z alkoholu jen další produkt na polici. A to pro mě není zajímavé.

Jako ambasador jste strávil roky na cestách, viděl stovky trhů a tisíce barů. Co nejdůležitějšího jste během této své éry naučil o tom, jak se buduje celosvětové povědomí o značce?
Nejdůležitější věc, kterou jsem se naučil, je, že globální povědomí se buduje lokálně. Můžete mít velkou kampaň, krásnou láhev a spoustu peněz ve značce, ale pokud to ty správné lidi ve správných barech nezajímá, nic se doopravdy nestane. Barmani, distributoři, majitelé, spotřebitelé – ti všichni potřebují mít pocit, že značka má důvod být na trhu.

To, že jsem díky své práci tolik cestoval, mě naučilo, že každá země je jiná. Co funguje v Londýně, nemusí fungovat v Singapuru. Co funguje v New Yorku, nemusí fungovat v Aténách nebo v Buenos Aires. Musíte nejprve naslouchat, pochopit danou kulturu a teprve poté zde začít budovat značku.

Povědomí o značce pro mě neznamená jen její viditelnost. Viditelnost je snadné si koupit. Skutečné povědomí nastává tehdy, když si vás lidé zapamatují, věří vám a chtějí vaši značku sdílet dál, i když zrovna nejste v místnosti.

Být tváří nadnárodního brandu dává člověku obrovské zázemí a prestiž. Přesto jste se rozhodl z této komfortní zóny odejít a založit vlastní společnost MRD Spirits. Jaký jste měl pocit, když jste poprvé stál sám za sebe, bez korporátní záchranné sítě?
Bylo to velmi vzrušující, ale také docela drsné. Když pracujete pro velkou firmu, máte kolem sebe celou strukturu. Rozpočty, týmy, logistiku, právní oddělení, výrobu, distribuci. Někdy si ani neuvědomíte, kolik podpory dostáváte, dokud z toho všeho nevystoupíte.

Když jsem založil MRD Spirits, najednou bylo všechno na mně samotném. Každé rozhodnutí, každá chyba, každé zpoždění, každá platba, každá láhev. V tu chvíli za vámi nestojí žádný velký stroj. Je tu jen váš nápad, vaše reputace a vaše schopnost jít dál, když začne jít do tuhého. Ale právě v tom spočívá i vaše svoboda. Chtěl jsem vytvořit něco, co vychází z mé vlastní zkušenosti, z mého vlastního vkusu a z mého vlastního pohledu na pohostinnost. Ne produkt navržený a schválený výborem.

Takže stát sám za sebe bylo (a je) těžké, ale bylo to upřímné. A vždy dávám přednost upřímné těžké práci před tou pohodlnou, u které ale nemám pocit, že je moje.

Vaše jméno má v barovém světě jistou váhu. Pomohlo vám vaše osobní renomé otevřít dveře u distributorů, nebo jste musel tvrdě bojovat o místo na regálech jako jakákoliv jiná začínající značka?
Mé jméno mi pomohlo otevřít diskuzi, to ano. Lhal bych, kdybych tvrdil, že ne. Ale otevřít dveře není totéž, jako dostat se na regál. O tuhle část musím stále bojovat. Distributoři si nekoupí láhev jen proto, že vás znají. Potřebují poznat samotný produkt, jeho příběh cenu, marži, poptávku a důvod, proč si tahle značka zaslouží svůj prostor.

Moje reputace dala lidem důvod mi naslouchat, ale následně produkt musel obstát sám za sebe. A tak je to fér. Osobní jméno může vzbudit zvědavost, ale nedokáže táhnout značku navždycky. Pokud produkt není dobrý, pokud jeho pozice na trhu není jasná nebo pokud nedokážete trh podpořit, jméno se velmi rychle stane bezvýznamným.

Když se dnes podíváme na vaše portfolio (The Lovers, La Forza, The Stellar), je v něm patrný silný rukopis a jasný koncept. Jak moc se v těchto rumech odráží vaše osobní životní cesta a chuťové preference?
Všechny tři rumy jsou s mojí osobností velmi úzce spojené. Možná ne stoprocentně, ale z osmdesáti procent určitě. Odrážejí způsob, jakým na rum nahlížím: jak by měl rum vonět, jak by měl chutnat, jak by se měl chovat ve skleničce a jak by měl fungovat za barem. Vycházím z barového prostředí, takže netvořím rumy jen proto, aby stály na polici. Přemýšlím i o tom, jak se budou pít, jak se s nimi bude míchat a jak dokážou rozproudit konverzaci.

Zbývajících dvacet procent je také nesmírně důležitých. Ty pocházejí od přátel, barmanů, kolegů z branže a lidí, kterým věřím a kteří mohou rum vnímat trochu jinak než já. Nemůžu dělat rum jen z jednoho úhlu pohledu. To by byla chyba.

Takže ano, portfolio MRD Spirits je osobní, ale není uzavřené. Nese v sobě můj vkus a moji cestu, ale také hlasy lidí kolem mě, kteří mi pomohli pozorovat produkt s větším nadhledem.

Řada majitelů značek jsou byznysmeni v oblecích, vy jste ale v první řadě barman. V čem je podle vás největší výhoda a naopak nevýhoda toho, když značku alkoholu vlastní a tvoří člověk přímo z oboru?
Největší výhoda spočívá v tom, že značku vnímáte zevnitř ven. Rozumíte samotnému produktu, a zároveň chápete, jak musí působit za barem. Jak barmani přemýšlejí, jak funguje servis, jak se láhev bere do ruky, jak se z ní nalévá a míchá se s ní, jak se doporučuje hostům a jak se buduje důvěra ve značku. To vám dává skutečné propojení s oborem, protože nemluvíte jen v teorii. Sami jste tam stáli.

Nevýhodou je, že můžete začít být příliš velký romantik a idealista. Až moc lpět na každém malém detailu. Můžete strávit příliš mnoho času snahou udělat všechno dokonale, přestože byznys občas potřebuje, abyste postupovali rychleji, udělali rozhodnutí, lépe rozuměli číslům a posouvali se dál. To je balanc, kterému se stále učím. Chránit duši značky, ale nepoužívat ji jako výmluvu pro to, že se hýbu moc pomalu.

Kvalitní pohostinnost je základem vaší filozofie. Jak ji lze přenést zpoza baru do vztahu s distributory, barmany a koncovými zákazníky, kteří si vaši láhev koupí?
Pohostinnost pro mě není jen to, co se odehrává přes barový pult. Je také o tom, jak se lidé cítí, když s vámi jednají. U distributorů to znamená mluvit narovinu, být spolehlivý a upřímný. Neslibovat nesplnitelné. Neskrývat problémy. U barmanů to znamená naslouchat jim, podporovat je a chápat, že jejich čas a pozornost mají obrovskou hodnotu. U spotřebitelů to znamená dát jim láhev, ze které mají pocit, že je promyšlená, ale má pro ně i skutečnou hodnotu. Potřebují cítit, že to, co si koupili, jim přináší něco reálného, nejen pěknou etiketu nebo příběh.

Pohostinnost je o péči a pozornosti. To samé platí i v byznysu. Odpovídat pořádně. Posílat správné informace. Pomáhat lidem pochopit váš produkt pochopit. Co nejvíce jim usnadnit celou zkušenost.

A v neposlední řadě je pohostinnost o důvěře. Ať už dotyčný sedí u vás na baru, nebo doma otevírá jednu z vašich láhví, měl by mít pocit, že někomu záleželo na každém detailu ještě předtím, než se k němu produkt dostal.

Barový svět, neustálé eventy, cestování a noční život umí být extrémně vyčerpávající. Jak se vám daří držet zdravý balanc a jak nejraději relaxujete?
V barovém průmyslu musíte brát své zdraví vážně, protože tenhle životní styl vás může zničit, když mu to dovolíte. Jste samé cestování, spousta akcí, směny pozdě do noci, alkohol, nezdravé jídlo, … V určitém okamžiku musíte přestat předstírat, že je to normální. Není. Abyste to vyvážili, potřebujete mít disciplínu.

Pro mě je naprosto klíčový trénink. Chůze, běh, posilovna – cokoliv, hlavní je se hýbat. Neméně důležité je jídlo. Je potřeba jíst tak čistě, jak jen to jde, protože pokud se k tomu všemu cestování a kultuře pití ještě špatně stravujete, vaše tělo za to zaplatí daň velmi rychle. Spánek je pravděpodobně ta nejtěžší část. Trvá, než se člověk znovu naučí správně spát, když se jeho režim neustále mění. Pořád na tom pracuji.

Pravda je ale jednoduchá. Pokud chcete v tomhle oboru vydržet dlouho, nemůžete si užívat jen jeho zábavné části. Musíte je vyvažovat – hýbat se, lépe jíst, lépe spát a chránit si svou energii. Jinak si od vás barmanství vezme víc, než kolik vám vrací zpátky.

Když cestujete za prací a projíždíte různé kouty světa, je něco, co vás na tom i po všech těch letech fascinuje? Dokáže vás ještě vůbec nějaký barový trh nebo přístup k pohostinnosti něčím upřímně překvapit?
Ano, stále se nechávám překvapovat a upřímně doufám, že to nikdy neskončí. Dnes jsme všichni hrozně propojení. O pohostinnosti mluvíme neustále, skoro jako by to byla nějaká měna, kterou musí mít každý bar. Ale někdy zapomínáme na tu nejdůležitější část: pohostinnost musí být opravdová. Musí vycházet ze srdce a potřebuje špetku pokory, jinak to hosté vycítí.

Co mě na cestách pořád fascinuje, je, když najdu bar nebo tým, díky kterému se cítím skutečně vítaný. I když jsem v cizí zemi, mluví se tam jiným jazykem a možná nerozumím všemu hned napoprvé, dokážu vycítit, zda to ti lidé myslí doopravdy. Pro mě pohostinnost není o přetvářce, ale o upřímnosti, autenticitě a lidskosti. To je něco, co vždycky a všude hledám a stále mě dokáže příjemně překvapit, když na něco podobného narazím.

Představte si, že sedíte v baru, máte za sebou dlouhý týden plný schůzek a chcete si prostě jen odpočinout. Co si objednáte k pití?
Můj první drink bude vždycky Daiquiri. Udává tón večera a vrátí mě domů, ať už jsem kdekoliv. Pro mě je Daiquiri dokonalé, protože v něm jde o balanc – a rovnováha je základ všeho. Rum, limetka, cukr. Nic víc. Zároveň je studené, osvěžující, přímočaré a přívětivé. Daiquiri je zkrátka drink, díky kterému je od prvního loku všechno tak, jak má být.

Na závěr se podívejme dopředu: co je pro vás v této fázi vaší kariéry největší výzvou a kam až se chcete posunout?
V téhle fázi už největší výzvou není dokazovat, že v tomhle oboru umím pracovat. To už jsem dokázal. Skutečnou výzvou je teď vybudovat značku, která dokáže stát na vlastních nohách. Vzít všechny ty roky za barem, zkušenosti z pozice globálního ambasadora, vztahy i chyby a proměnit je ve firmu a značku se skutečnou budoucností. Což není jednoduché. Moje reputace sice pomáhá, ale neplatí faktury, nepohne se zásobami na skladě ani nevybuduje distribuci. Pořád k tomu potřebuju disciplínu, čísla, trpělivost a konzistentnost.

Kam chci směřovat dál, je naprosto jasné. Chci, aby MRD Spirits rostlo optimálním způsobem, což nemusí být nutně rychle. Chci, aby moje rumy byly k dostání ve skvělých barech, ale také v domácnostech, kde zákazníci budou mít pocit, že si koupili něco se skutečnou hodnotou. A osobně chci dál tvořit, dál se učit a pokračovat v budování něčeho, co vnímám jako naprosto upřímné.

 

Zdroj fotografií: archiv značky

Autor: Soňa Hanušová