Historie šampaňského: Odkud se vzaly bublinky?

24.2.2024

Historie šampaňského: Kde se vzaly bublinky?

Sklenička dokonale vychlazených bublinek nesmí chybět při žádné slavnostní příležitosti. V portfoliu Fenix Drinks můžete vybírat ze skvělých kousků značky šampaňského Pierre Legras. Ať už sáhnete po variantě brut či rosé, neuděláte chybu. Historie značky sahá až k samotnému vzniku šampaňského. Kdy a kde se poprvé objevilo a komu za bublinky vůbec vděčíme?

Podobně jako další skvělé věci vznikly i první bublinky náhodou. Kořeny šampaňského sahají do 17. století a jsou spjaté se stejnojmenným francouzským regionem. Údajně ho vynalezl benediktinský mnich a sklepmistr Dom Pérignon. Pravda je ovšem taková, že „jen“ stanovil jistá pravidla pro výrobu vín v této oblasti a byl průkopníkem některých technik, které se používají i při výrobě šampaňského. Mimochodem, v této době se začala rodit také značka Pierre Legras, která se dnes pyšní tradicí jedenácti generací. Zakladatel značky a vinař Pierre Legras byl současníkem Doma Pérignona a údajně se přátelili.

Ďáblovo víno

Přirozeně vzniklé bublinky se ve víně „vinou“ druhotné fermentace objevovaly i dříve. Během chladných zim se proces fermentace předčasně zastavil a v láhvi zůstal zbytkový cukr a spící kvasinky, které se na jaře s rostoucími teplotami opět probudily. Nejeden vinař pak byl překvapen, co byly tyto malé organismy ve sklepích schopné napáchat – do té doby používané láhve totiž nebyly uzpůsobené pro skladování šumivých vín, a tak často explodovaly. Není divu, že zpočátku byla tato vína považována za vadná a znehodnocující snahu vinaře. Získala tak nelichotivou přezdívku „ďáblovo víno“. Také Dom Pérignon se prý pokoušel bublinky odstranit, přitom je dnes považován za duchovního otce šampaňského. Je tedy možné, že podmínky jeho vzniku zkoumal právě proto, aby jim zabránil.

Zásluhy by se tak měly připisovat spíše Angličanům, kteří v šumivém víně spatřili potenciál a snažili se pochopit, odkud se bublinky berou. Jako první se pokusil tento jev popsat v roce 1662 vědec Christopher Merret. Roky 1670–1720 tak znamenaly přelom ve výrobě vín v oblasti Champagne – tehdy vinaři změnili svůj přístup k šumivým vínům a začali je produkovat záměrně. Vína určená k druhotné fermentaci pak ukládali do pevnějších a odolnějších láhví uzavřených korkovou zátkou, kterou ještě přidržovaly konopné šňůrky.

Pokus – omyl – champenoise

Šampaňské dříve bývalo výrazně sladší, než jak jej známe dnes. Výrobci si totiž uvědomovali, že přítomnost cukru ve víně má souvislost se vznikem bublinek. Navíc pomáhal zakrýt nedostatky v chuti vína. V průběhu 18. a 19. století, kdy se šampaňské již stalo mezinárodně proslulým nápojem, se vinaři pokoušeli najít spolehlivý postup, který povede ke kvalitnímu a průzračnému šumivému vínu.

Při výrobě se tak často experimentovalo s přidáváním cukru a trvalo do poloviny 19. století, než se vyvinula moderní metoda „champenoise“. Proces, při němž kvasinky přeměňují cukr na alkohol a oxid uhličitý, totiž popsal až roku 1860 Louis Pasteur. Jakmile došlo k plnému pochopení chemických a fyzikálních souvislostí, zlepšovaly a inovovaly se i jednotlivé kroky výroby. Dnešní procesy se téměř neliší od postupu používaného na konci 19. století.

Zásadní roky šampaňského

Dnes je šampaňské produktem, který má nejen přísná pravidla výroby, ale také své pevné místo ve světě vín. Nebylo tomu tak vždy, a proto stojí za připomenutí několik dat, která byla pro historii bublinek zásadní. V roce 1887 rozhodl soud v Angers, že šampaňským lze označovat pouze víno vyrobené v regionu Champagne. Následovala Madridská smlouva z roku 1891, která potvrzuje název „champagne“ coby chráněný pojem. Později, v roce 1935 získalo označení původu AOC s přísnými legislativními podmínkami výroby. Za zmínku stojí také rok 1896, kdy byla zaznamenána první reklama na šampaňské, kterou vytvořil český malíř Alfons Mucha. Dnes už bublinky zná každý, tehdy to byl ale důležitý krok kupředu.

Co dalšího byste měli vědět o šampaňském?